MFKH 2022 headline

Pondělí 9. 6. 2025 / 20:00 / kostel Panny Marie na Náměti

 

RENDEZVOUS vs. ŠOSTAKOVIČ

Jan Kučera: Zrození

Alan Shulman: Rendezvous pro klarinet a smyčce

Alexej Aslamas: Zase déšť

Petr Wajsar: Kukačky

Django Reinhardt: Douce Ambiance

Ensemble Mugurel: Cimpoisaca

Irvin Venyš klarinet, Epoque Quartet

přestávka

Dmitrij Šostakovič: Koncert pro klavír, trubku a smyčce č. 1 c moll, op.35

Terezie Fialová – klavír, Lubomír Kovařík – trubka, Epoque Quartet

Více o programu

Jedinečný soubor Epoque Quartet vloni oslavil čtvrt století na scéně. Multižánrové kvarteto rozkročené mezi klasiku, jazz, pop, soudobou tvorbu, hudbu cikánskou a všemožný crossover výrazně posunulo hranice toho, co si představujeme pod pojmem „smyčcový kvartet“.

Zrození je skladba podobně všestranného hudebníka, klavíristy, skladatele, aranžéra a dirigenta (také malíře) Jana Kučery. Je součástí scénické hudby pro představení 13. měsíc tanečního souboru Spitfire Company. Zrození plyne v minimalistickém pulsujícím rytmu, nad nímž se tu a tam objeví jednoduchá a táhlá melodická linka.

Americký violoncellista, aranžér a skladatel Alan Shulman působil pod Toscaninim v orchestru NBC, se smyčcovým kvartetem uvedl v USA premiéry velkých děl 20. století a jako aranžér se uplatnil v televizi a rádiu. Jeho vlastní kompozice jsou ovlivněné jazzem či židovskou hudbou. Rendez-vous zkomponoval pro legendárního swingového klarinetistu Bennyho Goodmana.

Také Alexej Aslamas je vzděláním zakotvený v klasice i jazzu. Patří k vyhledávaným aranžérům, spolupracuje s populárními zpěváky, komponuje. Pro Irvina Venyše a Epoque Quartet napsal mimo jiné půvabnou sentimentální baladu Zase déšť.

Kukačky soudobého skladatele „vážné“ i populární hudby Petra Wajsara jsou jazzovou improvizací nad tématem, které připomíná Lacrymosu z Mozartova Requiem. Stylem je však blízké k léty prověřenému standardu Douce Ambience francouzského kytaristy, představitele „gypsy jazzu“ Djanga Reinhardta.

Cimpoiasca je rychlý tradiční moldavský tanec. Miroslav Kolacia jej aranžoval pro klarinet a cimbálovou muziku, později ho přepracoval pro smyčcové kvarteto.

Netradiční obsazení klavíru a trubky má koncert Dmitrije Šostakoviče z roku 1933. Původně chtěl skladatel komponovat koncert pro sólovou trubku, pod rukama mu vznikla skladba, v níž mají oba nástroje rovnocennou úlohu. Virtuózní klavírní part upomíná na to, že než se stal uznávaným symfonikem, hrával Šostakovič v kinech k němým filmům.  

Text: Dita Hradecká

Košík