MFKH 2022 headline

Sobota 7. 6. 2025 / 20:00 / Městské Tylovo divadlo

 

STALIN vs. ŠOSTAKOVIČ


Julian Barnes: Hukot času

Sugestivní divadelní představení pražské MeetFactory / autorská adaptace fiktivního životopisu Dmitrije Šostakoviče. „Jaké možnosti má člověk, přesvědčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby, chce-li přežít, tvořit a zároveň si uchovat svou tvář – alespon před sebou?“ Otázky ve světle probíhající války na Ukrajině, šířících se extrémních názorů v Evropě i diktatuře digitálních medií aktuální i dnes.

překlad – Petr Fantys, scénář – Viktorie Vášová a kol., režie – Viktorie Vášová
dramaturgie – Matěj Samec, výprava – Anna Gumboldt, hudba – Jakub Rataj
light design – Jiří Zewll, produkce – Magda Juránková
inspice – Jana Hrušková, světla – Jiří Zewll, zvuk – Jakub Rataj
hrají – Tomáš Janypka, Anna Datiashvili, Matěj Šumbera, violoncello – Štěpán Drtina

Dmitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet c moll č. 8, op. 110

Milan Pala, Helena Jiříkovská – housle, Vladimír Bukač – viola, Jiří Bárta – violoncello

 

 

Více o programu

Že jde o niterné a velmi osobní dílo, vyjádřil Šostakovič hned v úvodních taktech Smyčcového kvartetu č. 8. Svůj „podpis v tónech“ D-eS-C-H, který tvoří velmi nosné hudební téma, uvede na počátku první věty a pracuje s ním v celém jeho průběhu. Téma složené z půltónů je tísnivé, celá první věta osciluje mezi atmosférou úzkosti, rezignace a občasného uklidnění. Bezprostředně navazující Allegro vycházející z téhož motivu přináší typickou nervní energii, na místě věty třetí najdeme jakýsi karikovaný valčík. Nezvyklé je zařazení dvou pomalých vět na závěr skladby. Drásavé údery přerušující táhlý tón houslí jsou velmi přímým a srozumitelným vyjádřením skladatelova rozpoložení, v němž se nacházel poté, co po pronásledování a obavách o život nuceně vstoupil do komunistické strany. Závěrečná část má meditativní ráz, končí v tichu s náznakem smíření. Není divu, že skladatelův přítel v kvartetu viděl epitaf a domníval se, že Šostakovič zvažuje sebevraždu.

Text: Dita Hradecká

Košík