Johann Sebastian Bach (1685–1750) je tvůrce, jehož objevovat je radostnou záležitostí na celý lidský život. Festival Kutná Hora mu věnuje velkou péči a díky tomu zde zazněla jeho stěžejní komorní díla jako Goldbergovské variace, toccaty, Hudební obětina či suity a partity pro sólové housle nebo violoncello. Tento večer představuje Bachovy instruktivní skladby pro dva hlasy. Původně byly dueta a invence určeny klávesovému nástroji, aby se klavírista naučil zřetelně vést kontrapunktické hlasy. Skladby ale mají daleko od suchopárných cvičení, jsou to malé klenoty. Bach sám je uvedl jako „Přímý návod, kterým se milovníci klavíru, zvláště ti, kteří se chtějí vzdělávat, názorně naučí nejen hrát čistě dva hlasy, ale (…) především dosáhnou kantabilního stylu hry, a tím získají solidní předpoklad pro kompozici.“

Bach vytvořil nádherná, barokně opulentní oratoria pro sbor a orchestr, skvostné Braniborské koncerty, kantáty a instrumentální koncerty. Jeho hudebnímu géniu ale stačil i pouhý jeden hlas k utkání bohatě vrstveného plátna. Partita pro sólové housle č. 3 začíná preludiem připomínajícím perpetuum mobile. Radostný charakter odpovídá afektu, jaký dobová teorie přisuzovala tónině E dur: podle ní je to „hlasitý výkřik radosti, rozesmátá radost a rozkoš“.

Text: Dita Hradecká