Šostakovič a jazz?! Ale zajisté. Všestranný klavírista a skladatel měl mnoho tváří. Je autorem symfonických i filmových partitur, hudby divadelní i baletní. Z jednotlivých čísel různých děl určených filmovému plátnu sestavil skladatelův přítel Levon Atovmyan suitu, která se dočkala premiéry až v roce 1988. Ovšem pak se jedné z jejích částí, Valčíku, chopil populární houslista André Rieu a jeho nahrávka se prodrala mezi největší hity. Ještě větší popularitu si tento dekadentní valčík získal poté, co jej režisér Stanley Kubrick použil v mysteriózním dramatu Eyes Wide Shut.

Má-li Amerika svého Duka Ellingtona, pak jeho francouzským ekvivalentem je Claude Bolling. Zázračné dítě, teenager, který hrál po boku jazzových legend. Avantgardní směry nechával stranou, bebop jej nelákal, našel se v tradičním jazzu. Skládal pro film a chytře mísil jazz s klasickou hudbou. Jeho suita pro flétnu a jazzové piano, kterou natočil s Jeanem-Pierrem Rampalem, se držela skoro dva roky v čele hitparád. Suita pro violoncello a jazzové trio začíná kontrapunktickou pasáží, která posluchači může sugerovat, že se ocitl v baroku. Přechod na klasický jazzový styl je náhlý, ale ne násilný. Hravost a strhující rytmy rychlých částí Bolling chytře střídá s lyrickými úseky. Jakkoli je violoncello ve suitě dominantním nástrojem, partitura prozrazuje, že ji komponoval skvělý pianista.