Na počátku hudební kariéry Leoše Janáčka (1854–1928) stál mimo jiné i sen o dráze klavírního virtuosa. Brněnská pódia byla svědkem jeho interpretací náročných děl světových autorů. Pilně cvičil a také pro klavír komponoval drobné skladby. Na studiích v Lipsku však pochopil, že kariéra koncertního pianisty nebude pro něj to pravé a klavír mu zůstal pomocníkem při komponování orchestrálních partitur a také prostředkem k vyjádření nejintimnějších citů.

Sonáta I. X. 1905 uváděná také pod podtitulem Z ulice nebo jako Fragment byla inspirována tragickou událostí, která se stala v Brně při demonstracích spojených se založením druhé české univerzity a následnými nepokoji a střety mezi brněnskou německou majoritou a českou minoritou. Náročnou klavírní kompozicí o třech částech původně nazvanou Z ulice dne 1. října 1905 Leoš Janáček vyjádřil svůj nesouhlas s nespravedlivou násilnou smrtí mladičkého dělníka. Je ironií, že skladba, kterou Janáček po konfrontaci se skladbami Sukovými, Foerstrovými a Novákovými v návalu sebekritiky zničil, patří dnes k tomu nejzásadnějšímu, co bylo ve dvacátém století pro klavír vytvořeno.

Deset krátkých Šostakovičových Aforismů připomíná Prokofjevovy Sarkasmy a jiné klavírní miniatury. Jsou však ještě radikálnější a modernější. Tyto disonantní a virtuózní drobné skladby ukazují mladíka razícího si vlastní cestu nezávislou na hudbě minulosti. Skladatel je premiéroval na podzim 1927.

Většina Janáčkových klavírních skladeb (nepočítáme-li studentské práce) vznikla v období 1999–1912. Cyklus Po zarostlém chodníčku obsahuje drobné skladby, připomínající listy z náčrtníku – rychlými, přesnými a úspornými tahy zde zachytil obrázky čerpající z moravského folkloru či jen prchavé dojmy.

V pěti skladbách druhé řady nadepsaných jen tempovým označením se hudební myšlenky nebo jejich útržky obsedantně vracejí, do někdy až impresionistických harmonických barev vstupuje typicky moravská kadence a taneční rytmus.

Ještě větší impresionistické zabarvení má klavírní cyklus V mlhách (1912), jenž je považován za vrcholné a vyspělé Janáčkovo dílo. Vznikl během skladatelova těžkého a bezvýchodného životního období, poznamenaného úmrtím dcery Olgy i profesním a uměleckým neuznáním pražských hudebních autorit.

Text: Dita Hradecká